Vojtova metoda neboli metoda reflexní lokomoce je diagnostický a terapeutický systém představující ucelený pohled na pacienta.
Prof. MUDr. Václav Vojta, dětský neurolog, ji začal rozvíjet v 50. letech 20. století a z počátku byla využívána zejména v terapii starších dětí s rozvinutou formou dětské mozkové obrny. Po emigraci v roce 1968 působil v Německu nejprve v Kolíně nad Rýnem a později v Dětském centru v Mnichově, kde svůj diagnostický a terapeutický postup dále rozvíjel a jeho metoda se začala uplatňovat i u nižších věkových kategorií. Nejlepší výsledky jsou dosahovány u dětí, které jsou zařazeny do terapie během prvních 3 měsíců života. Vojtova metoda umožňuje velmi časně odhalit ohrožení dítěte hybnou poruchou a aplikací terapie předcházet nebo alespoň minimalizovat klinické projevy hybného postižení. Aby metoda neustrnula ve vývoji, zajišťuje Mezinárodní Vojtova společnost (IVG) sídlící v Siegenu v Německu. Trend jejího rozvoje v posledních letech spočívá zejména v práci na přístupu k dítěti a komunikaci s ním. Dítě je bráno v terapii jako partner a snahou je, aby bylo terapií co nejméně psychicky zatíženo.
Mezi principy Vojtovy metody patří globalita, kdy všechny části těla jsou na sobě závislé a nelze je oddělit. Má lokomoční charakter, tj. pohyb někam směřuje a končetiny se objevují ve fázi opory i kroku, tak jak je využíváme i při spontánním pohybu. Pohyby jsou automatické, tj. vzniklé nezávisle na vědomí člověka tedy na jeho vůli. Obsahuje vrozené, geneticky zakódované modely, ke kterým v průběhu terapie odblokováváme cestu, aby je CNS mohl použít i při vědomém pohybu.
Poskytuje jedinci základní motorický program, tj. stavební kameny vedoucí až ke stoji a samostatné chůzi a tvoří tak i předpoklad k rozvinutí dalších motorických funkcí jako je např. řeč nebo psaní.
Koncept obsahuje 3 terapeutické modely
Při terapii, tj. aktivaci modelu využíváme přesně definované výchozí polohy a tlaku do spoušťových zón. Zón pro aktivaci v reflexním plazení a 1. pozici je devět a to na končetinách, trupu a pánvi. Pro reflexní otáčení se v poloze na zádech používá zóna na hrudníku a v poloze na boku zóny na trupu, pánvi a končetinách. Tlak do zón má vždy přesně daný směr. Při terapii současně využíváme kombinaci více zón, což urychlí aktivaci pohybového vzoru. Zároveň je nutné zóny aktivovat po určitý čas, aby došlo k zesílení a rozšíření vznikajícího provokovaného pohybu.
Dynamická Neuromuskulární Stabilizace, jejímž autorem je Prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D., je diagnostický a terapeutický koncept využívající znalostí klíčových principů chování lidské motoriky, které jsou vyjádřením řídící funkce centrálního nervového systému (CNS). Hodnocení projevů motoriky zde slouží k diagnostice poruch pohybového systému a zároveň skrze něj můžeme na tyto změny uceleně terapeuticky působit. Cíleně tak ovlivňujeme posturální a lokomoční funkce pomocí specifických cvičení a zpětně tak ovlivňujeme chování CNS a upravujeme jeho projevy.
Obecně lze říci, že prostřednictvím technik DNS ovlivňujeme funkci svalu v jeho posturálně lokomoční funkci, tj. ve funkci v rámci držení těla i cíleného pohybu končetin. Při každém posilovacím cviku se posiluje nejen konkrétní sval nebo netrénuje jen konkrétní pohyb, ale i aktuálně použité držení těla včetně jeho dynamiky. Je proto nezbytné, aby při každém posilovacím cvičení byly respektovány zásady tzv. funkčně centrovaného držení a pohybu v něm. K ovlivňování této stabilizační funkce využíváme obecných principů vycházejících z programů zrajících během posturální ontogeneze, tj. našeho pohybového vývoje.
Cvičení začínáme ovlivněním trupové stabilizace, resp. hlubokého stabilizačního systému páteře (HSSP), která je základním předpokladem pro cílenou funkci končetin.
Svaly cvičíme ve vývojových posturálně lokomočních řadách, tj. polohách a pohybech, které se objevují v průběhu našeho motorického vývoje zejména v kojeneckém a batolecím období. Začlenění svalů do těchto pohybových řetězců nám umožňuje modulovat automatické zapojení svalu v jeho posturální funkci.
Cvičení probíhá v centrovaném postavení kloubů, tj. v postavení, kdy jsou síly působící na kloub rovnoměrně rozloženy na styčných plochách. Kloubní pouzdro je v tomto postavení napjato minimálně a kloubní vazy jsou uvolněny a daná poloha umožňuje kloubu ideální statické zatížení.
Při volbě cvičení pro ovlivnění stabilizace trupu a jednotlivých částí těla je třeba respektovat, že zpevnění segmentu není nikdy vázáno pouze na svaly příslušné oblasti, ale vždy je začleněno do globální svalové souhry vycházející z opory.
Dalším důležitým principem konceptu je použití odporu proti plánovanému pohybu.
Velkou výhodou této terapie je obrovská variabilita cvičení, jehož volba vyplývá z cíle, kterého chceme dosáhnout. Jedním z hlavních cílů terapie je volní kontrola automatické posturální funkce svalů, tj. automatického řízení držení těla. Edukovanou souhru stabilizačních svalů se postupně snažíme zařadit do běžných denních činností.
Metodu založil německý ortoped Rudolf Klapp. Jedná se o lokomoci v kvadrupedální pozici - lezení po čtyřech. Princip spočívá v rozložení páteře mezi 4 body opory se současnou lokomocí - lezením. Takto dochází k rotabilitě a protažení páteře s posílením svalového korzetu.
Cvičení má jasně daná pravidla, např. že pohyb začíná v přesně nastavené výchozí pozici, měl by být pomalý, plynulý s tlakem končetin do podložky s napřímeným držením celé páteře, aj. Cvičením se celkově zlepšuje držení páteře, dochází k posílení svalového korzetu.
Indikace:
Metoda používá dobře prodyšné elastické pásky, které se lepí na kůži. Autorem techniky a vynálezcem těchto elastických tapů je japonský lékař Kenzo Kase a počátky jeho metody sahají až do roku 1973.
Kinesiotapem se oblepují přímo svaly nebo se lepí kolem svalů, čímž zajišťují jejich podporu a předcházejí jejich nadměrné kontrakci. Výhodou je, že při zajištění podpory svalů a kloubů je zachován plný rozsah pohybu v daném segmentu na rozdíl od pevných tejpů, které rozsah pohybu výrazně omezují. Pružnost kinesiotapu dosahuje 150-160% jeho klidové délky. Kinesiotape zároveň pomáhá funkci lymfatického systému. To vše zkracuje dobu léčby a zlepšuje fyzickou kondici.
Kinesiotapy se vyrábějí z tenké pórovité látky většinou ze 100% bavlny bez latexu. Standardní šířka tapu je 5cm a vyrábějí se v mnoha různých barvách. Díky výborné prodyšnosti, použití hypoalergenního akrylového lepidla a tloušťky zhruba odpovídající tloušťce kůže je velice dobře tolerován a to jak u dospělých tak u dětí.
Jeho využití v oblasti pohybového aparátu je široké a pomáhá zejména úlevě od bolesti, podpoře svalů při pohybu, odstranění nadbytečné lymfatické tekutiny z přetížení, optimálně upravuje postavení kloubu, stimuluje oslabený sval a pomáhá při jeho zařazení do správné funkce a v neposlední řadě zlepšuje vnímání polohy a držení těla a optimálně ho přizpůsobuje funkci svalů a kloubů. Aplikovat se může na určitou konkrétní situaci nebo až na několik dnů. Pro jeho aplikaci jsou dána velice jasná pravidla týkající se místa a způsobu nalepení, velikosti zvoleného tahu, doby trvání aplikace i techniky odstraňování tapu a v neposlední řadě i kontraindikací při jeho používání.
Ve fyzioterapii je kinesiotaping velice užitečnou doplňkovou technikou. O jeho rozvoj se stará Mezinárodní asociace kinesiotapingu, která se zabývá klinickým výzkumem, aplikací výsledků výzkumu kinesiotapingu v terapii a vzděláváním terapeutů.
Léčebná metoda Neurac® (Neuromusculární Activace), dříve známá pod názvem SET® koncept, pochází z Norska a využívá speciální terapeuticky přesně dávkovaná cvičení v aparátech Redcord®. Ve fyzioterapii se tohoto labilního prostředí lan využívá k diagnostice a terapii poruch pohybového aparátu.
Metoda je zaměřena na obnovu neuromuskulární funkce. Zásadní schopností aparátů Redcord® je přesné, jemné a plynulé dávkování zátěže pomocí popruhů a elastických lan, která lze použít jako dopomoc, tedy nadlehčení klienta, ale i ke cvičení proti odporu. Výhodou je, že dopomoc není pasivní, ale za současné pohybové funkce klienta – což je pro změnu v řízení pohybu velice výhodné. Mezi hlavní principy a zároveň výhody konceptu patři cvičení s vlastní vahou těla ve všech rovinách. Je velmi výodné, že pohyby v každé z pozic probíhají v uzavřených kinematických řetězcích, tj. v oporách, a to pro každou část těla.
Léčba je velmi individuální a terapie umožňuje každému klientovi aktivní přístup v úrovni jeho schopností. Je co nejvíce zacílená na postiženou funkci a tím je většinou velmi efektivní.
Cílem léčebné metody je odstranění bolesti a obnovení funkčních motorických vzorů. Neurac® léčba zlepšuje svalovou souhru a zaměřuje se na příčinu problému nejen na jeho příznaky.
Jedná se o komplexní diagnostický a léčebný postup, který prostřednictvím práce v oblasti měkkých tkání a kloubů ovlivňuje funkci pohybového aparátu.
Měkké techniky obnovují schopnost měkkých tkání (kůže, podkoží, facií, svalů a jejich úponů) se protahovat a posouvat vůči sobě ve všech vrstvách. Cílem mobilizací je odstranění kloubních blokád a obnovení pohyblivosti kloubů, včetně tzv. kloubní vůle a tím zajištění potřebného rozsahu pohybu.